Jitka je známá svým odhodláním a upřímností prakticky ke všemu, co dělá. Zamilovala si účetnictví a dnes je mimořádným profíkem v oblasti auditu. Stala se maminkou a naplno se věnuje svým dvěma dětem. Jitka má za sebou také hluboký příběh, který jí převrátil život vzhůru nohama. Přečtěte si její rozhovor.
Jitko, jak dlouho pracuješ pro E-Cons?
Je to pět a půl roku.
Co tě tady drží pět a půl roku?
Tým, lidi, pozitivní atmosféra, a taky mě stále baví účetnictví.
Kolikáté je tohle tvé zaměstnání?
Mám za sebou 3 roky v auditu v KPMG, následně jsem přešla do outsourcingu, protože jsem pochopila, že audit není pro mě úplně to pravé a že mám radši tu druhou stránku - vedení účetnictví. Pak jsem si odskočila na rok a půl do ING, což pro mě byla zkouška korporátu.
Jaké to bylo?
Připadala jsem si spíše jako psycholog než jako manažer. Zjistila jsem, že to vůbec není pro mě. Shodou jistých okolností jsem se vrátila zpátky do stejné outsourcingové firmy, tentokrát na vyšší, manažerskou pozici. Zde jsem si jen potvrdila, že být manažerem v budoucnu nechci – je dobré si to zkusit, člověk získá jiný pohled na věc, ale chybělo mi samotné účetnictví. Když jsem po 2 letech otěhotněla, tak jsem na plné mateřské vydržela bez práce necelý rok, do druhého otěhotnění jsem zvládla pracovat na částečný úvazek. S druhým dítkem už se nezadařilo domluvit ani částečný úvazek, protože jsem nemohla být stále k dispozici.
To je velmi bohatá kariéra. A jak to bylo s E-Cons?
Potkala jsem Roberta Soudného (bývalý kolega, tehdy už E-Consulting Czech), se kterým jsme šli víceméně nezávazně na oběd. Mluvili jsme o tom, že bych ráda zase pracovala, i když jen na částečný úvazek a jeho napadlo, že bych se mohla zapojit do kontrol účetnictví klientů, což by se dalo realizovat i na zkrácený úvazek. Rovnou mi domluvil schůzku s Danielem Pristachem, na které jsme si v podstatě rovnou „plácli“ a já nastoupila.
Co se ti vlastně líbí na účetnictví?
Já mám asi, už mi to řeklo i víc lidí, určitý dar na to, že vidím v účetnictví a číslech spojitosti, které ostatní na první pohled nevidí. Pokud je něco špatně, mě to prostě „trkne“. Když vidím nějaké číslo, tak mi problikne, že jsem ho viděla někde jinde a jdu se na to hned podívat, prozkoumat to. Tak nějak se mi to spojuje, baví mě to dohledávání, že něco nesedí a zjišťování, kde je ten zakopaný pes.
Jsi jedna ze zzkušenějších účetních seniorek, řekni mi, s čím se v práci setkáváš u klientů nejčastěji?
Každý klient je jiný, má svá specifika, každý řeší jiné věci. Teď máme například dvě firmy, které se odštěpují, tak řešíme, jak s tím spojené operace promítnout správně do účetnictví. Nejedná se o běžnou a častou účetní situaci. Dříve se například všichni slučovali, fúzovali, dnes se naopak štěpí. Klienti přichází také s různými návrhy řešení svých obchodních situací a my hledáme nejvhodnější řešení z daňového a účetního hlediska. Dotazů je strašně moc a člověk se na tom hodně naučí.
A ty pomáháš zodpovědět ty otázky.
Přesně tak. Dnes už je častější, že naši klienti přichází s dotazem na účetní a daňové dopady ještě předtím, než svůj nápad realizují. Ale nebylo to tak vždy. Pokud se zeptají předem, je to rozhodně lepší než dotazování následně, když už je po realizaci a nelze to jen tak vrátit zpátky.
Proč je to tak důležité?
Protože jim bohužel občas nedojde, že pokud nám nějakou věc neřeknou, mohou zaplatit něco pozdě, může jim potom hrozit penále od finančního úřadu. Takže je nutné hledat vhodné řešení, vše dobře naplánovat i časově, a najít schůdnou cestu, aby klienti neplatili na daních více, než je nutné.
Jitko, jaké byly tvé začátky?
Já jsem vlastně už při vysoké škole chodila účtovat, byla to podobná práce, kterou u nás dnes dělají asistenti, když sem poprvé přijdou. Je to zadávání dokladů do systému a také být trošku pomocnou rukou nějaké účetní. To jsem zažila ve čtvrťáku a páťáku.
Co přesně jsi dělala?
Po škole jsem nastoupila do auditu, který mě naučil mít na účetnictví tzv. pohled shora, který bohužel spoustě účetním chybí. To je asi můj přesah, protože účetnictví vidím jako celek. Pak jsem teprve šla do toho nitra, do detailu účtování. Pro mě ta cesta byla asi mnohem jednodušší a rychlejší, protože se mi prostě spojovaly ty věci díky zkušenostem z auditu.
Jaké jsou tvoje současné cíle, v rámci práce?
Pro mě je nejdůležitější sladit osobní život s pracovním. Vysoké pracovní tempo se na mně bohužel podepsalo zdravotně, protože ten kotrmelec, který jsem zažila v loňském roce byl dosti náročný. Určitě chci být dál konzultantem, a to i pro holky/kolegyně, protože jsem kdysi dávno chtěla učit, takže se tím realizuji i po této stránce, že můžu něco někomu vysvětlovat, předávat.
A v čem je tvůj přístup jedinečný?
Dokážu se na věci dívat očima lajka, takže se nepotápím rovnou do složitostí, ale jdu postupně, od začátku, jako bych danou věc viděla i já poprvé. A já jsem ráda, pokud můžu pomoct, baví mě to. Určitě bych se chtěla směrovat do nastavování klientů a jejich implementací, nebýt úplně v tom samotném běžném účetnictví, protože upřímně už mě úplně nebaví zadávat prvotní doklady. To je prostě moc stejné a mě baví právě dohledávat, kde co nesedí, nastavit ten začátek, aby to mělo pro klienta smysl. I pro nás, aby to bylo jednodušší a mělo to nějaká pravidla, systém.
Když se ještě vrátím k tvé předchozí odpovědi, jaký kotrmelec máš na mysli?
Přestalo mi fungovat oko. Zřejmě se to neslo už z dřívějška, kdy jsem někdy zapomínala, že mám osobní život. A přesto, že mi můj muž říkal, že si mám užívat děti, méně pracovat, vlastně i kouč Ondra (kouč pro E-Consulting Czech) mi otvíral oči, ale asi to nebylo dostatečné, tak mi to jednoduše dalo moje tělo „sežrat“. A až díky poškození vidění mi definitivně došlo, že práce není všechno, že je potřeba se zabývat i něčím jiným a naplánovat si vše tak, aby se to dalo zvládat oboje, nestresovat se večer a neusínat s tím, co jsem všechno nestihla.
Tak to je opravdu velká životní událost, přeji ti, aby se nic podobného už neopakovalo.
Díky.
Jitko, díky za rozhovor.
Já také děkuji. Měj se hezky.
Jitka Levová
Accounting Consultant Senior