V E-Cons pracuji již deset let. Začínala jsem jako účetní asistent, tedy na úplně nejnižší pozici a v současnosti vedu tým 15 lidí. Po necelých dvou letech ve firmě jsem se dostala na juniora, a skoro po třech letech jsem na mateřskou dovolenou odcházela již z pozice účetního seniora. Po druhé mateřské jsem přijala nabídku stát se vedoucím účetního oddělení a na této pozici pracuji již tři roky. Nevnímám své lidi jako podřízené. Jsou to mí kolegové a mnohdy i kamarádi. Všichni jsme na stejné úrovni, s jediným rozdílem, že při neshodě či nerozhodnosti jsem já ta, která zvolí finální řešení. Jmenuji se Gábina Karásková a jsem manažerem účetního střediska.
Přehnaná kontrola může být demotivující
Otevřená komunikace je základ mého úspěchu. Nic neskrývám, nic nepřikrášluji. Díky své profesní dráze i nabytým zkušenostem jsem dospěla k tomu, že autoritu ani respekt mi vykání nezvýší. Tykání je příjemnější pro komunikaci i budování vzájemné důvěry. Není dobré se přetvařovat. Vedoucí musí být sám sebou, musí si věřit a nepochybovat o sobě a svých rozhodnutích. Důležitá je i již zmíněná vzájemná důvěra, protože i přehnaná kontrola může být demotivující. To jsem poznala, když jsem přehnaně dohlížela na plnění úkolů své seniorní účetní. Ve chvíli, kdy se mi svěřila, že se jí v takových podmínkách pracuje špatně, mi došlo, že je dostatečně kompetentní a mou kontrolu nepotřebuje. A to je jedna z věcí, díky nimž vidím, že mí lidé profesně rostou. Pro mě samotnou je totiž největším oceněním to, že dosahují úspěchů, jsou spokojení s tím, co dělají a jaké mají výsledky. Vnímám, že do práce přinášejí kousek sebe – svou jedinečnost. Každý jsme individualita a máme jiné potřeby a stimuly, aby nás práce bavila. Mladá maminka bude ráda za klouzavou pracovní dobu či možnost pracovat z domova, stejně jako někdo jiný, kdo dojíždí z velké dálky. Individuální potřeby každého jedince je potřeba zohlednit a přistupovat k nim s respektem k jeho osobnosti. Stojí to sice čas, ale vyplatí se to. S tím souvisí i pokora a pochopení pro druhé. Nedívám se na situace pouze svýma očima, ale pohledem druhého. Manažer by také měl umět volit styl jednání. Neměl by být příliš direktivní tam, kde je možné přenechat rozhodnutí na druhého či naopak nedávat příliš volnosti tam, kde je potřeba kontroly.
Pohledy a názory ostatních jsou důležité a mnohdy se ani nestačím divit, co jsme v týmu schopni vymyslet. Bez zapojení ostatních totiž manažer nemůže dlouhodobě táhnout celý tým. Vím to z vlastní zkušenosti, protože i já jsem takto chybila. Dřela jsem na týdenních poradách svého oddělení a ostatní se dlouhou dobu vezli. Divila jsem se proč se nezapojují, proč nemají žádná témata či připomínky. Bylo to kvůli tomu, že jsem jim nedávala prostor. Hodinovou poradu jsem byla schopná zaplnit sama se svou „one woman show“. No a kolegové to přijali. Postupně si zvykli na pohodlí, které jsem jim tímto poskytovala a na porady si chodili odpočinout. Já jsem byla unavená a vyčerpaná. Cítila jsem, že porady postrádají smysl.
Smysl
Došlo mi však, že jedině já můžu za porady beze smyslu. Velmi rychle jsem se se všemi dohodla na novém průběhu, předala jim jejich vedení a začala jsem se upozaďovat. Změnilo se to! Kolegové jsou aktivnější a vnímají, že porada tu není pro mě, ale pro ně. Více se ptají a přinášejí zajímavé podněty a příspěvky. A i mně se teď někdy podaří, že si tam přijdu odpočinout.
Návodů na manažerskou práci, stylů řízení, postupů a doporučení je velká spousta. Co si z toho vybrat, aby to fungovalo? Já se při veškerém počínání zaměřuji na smysl. Při práci se mi osvědčil nejvíce. Pokud se rozhoduji či zavádím něco nového, vždycky se ptám, co to přinese a hned mám jasno. Stejně jako v případě mých porad.
Na závěr bych chtěla říct, buďte sami sebou a nepřetvařujte se. Vaši kolegové, spolupracovníci, kamarádi stejně poznají, že to nejste Vy.
Gabriela Karásková
Accounting Manager