Přestože poslední významnou legislativní změnou prošla manka v červenci 2017 díky novele zákona o DPH, bylo by vhodné současnou problematiku z pohledu účetnictví a daní shrnout.
Nejprve terminologické upřesnění. Zatímco mankem se dle zákona o účetnictví rozumí neprokázaný záporný rozdíl mezi skutečným stavem a stavem účetním, škoda je chápána jako poškození nebo zničení majetku. Jejich účetní a daňové řešení je však obdobné. Za manko však nejsou považovány technologické přirozené úbytky. Ty by měly být zohledněny ve vnitropodnikové směrnici, která by měla vycházet z naměřených údajů (kažení potravin, maloobchodní ztratné atd.). Konkrétní postup výpočtu přirozených úbytku není legislativně vymezen a je tak vždy na podnikatelském subjektu, aby prokázal reálný základ těchto výpočtů. Manka mohou být v obhajitelných případech kompenzována s přebytky (např. na první pohled identické snadno zaměnitelné šrouby atd.).
Manka z pohledu účetnictví a daně z příjmů
Manka, obvykle zjištěná inventarizací, musí být evidována na samostatném nákladovém účtu – obvykle 549. Přičemž daňově uznatelná jsou do výše jejich náhrady či celá v případě potvrzení Policie ČR o neznámém pachateli. Pokud tedy např. vznikne manko ve výši 100 000,- a přiznané pojistné plnění činí 80 000,-, pak ta část manka ve výši 80 000,- je daňově uznatelným nákladem a 20 000,- zůstane nedaňovým nákladem. Z tohoto důvodu je vhodné vytvořit pro účet mank 2 účetní analytiky dle daňové uznatelnosti.
Manka z pohledu DPH
V případě, že při koupi majetku byl uplatněn odpočet DPH na vstupu a ve stanovené lhůtě vznikne nedoložené manko na tomto majetku, vzniká povinnost původně uplatněný odpočet vrátit. Tedy v případě pouze částečného odpočtu je plátce povinen vrátit pouze tu část, která byla původně nárokována. Odpočet se vrací u toho manka, u kterého plátce řádně nedoloží zničení, ztrátu nebo odcizení majetku. Za doložené manko se považuje ztráta doložená posudkem pojišťovny, soudním znalcem, policií a stejně tak manko předepsané k úhradě odpovědným osobám. Přirozené úbytky se rovněž nepovažují za manko. V případě, že plátce není schopen přesně zjistit původně uplatněný odpočet u chybějícího majetku, lze postupovat s využitím účetních oceňovacích metod FIFO nebo váženého aritmetického průměru (např. pro nedoložená manka vlastní výroby).
Stanovenou lhůtou se rozumí:
3 roky pro obchodní majetek (zásoby a drobný dlouhodobý majetek),
10 let pro stavby, jednotky a jejich technické zhodnocení,
5 let pro ostatní dlouhodobý majetek.
V případě, že tyto časové lhůty již uplynuly, povinnost původně uplatnění odpočet vrátit zaniká.
S účinností od 1. července 2017 platí nový způsob vypořádání mank z pohledu DPH:
Celý původně uplatněný odpočet pro obchodní majetek se vrací pomocí vyrovnání odpočtu daně – ř. 45 přiznání k DPH (Korekce odpočtů daně). Zde však pozor. Obchodní majetek podléhá vyrovnání pouze v případě, že nebyl doposud použit. U již „spotřebovaného“ majetku tak nevzniká z titulu nedoloženého manka povinnost vrátit původně uplatněný odpočet. Ze zákona však není jasné, jak se použití majetku posuzuje, zda podle vnitřních účetních směrnic o účtování DDHM či nikoliv.
Původně uplatněný odpočet pro zbývající majetek je vrácen přes úpravu odpočtu daně na ř. 60 přiznání k DPH. Zde se však vrací uplatněný odpočet pouze v poměrné výši s ohledem na lhůtu pro sledování majetku (5 nebo 10 let). Tedy například, pokud u ostatního dlouhodobého majetku, který se takto sleduje 5 let, dojde v průběhu 4. roku k manku, zůstává plátci odpočet ve výši původních 3/5 odpočtu, a 1/5 odpočtu je vrácena ve 4. roce a zbývající 1/5 v roce 5.
Tyto úpravy se provádí v přiznání za zdaňovací období, ve kterém plátce věděl (zjistil)/měl vědět/mohl vědět, že k nedoloženému manku došlo.Takovýto náklad (vrácený odpočet) z titulu nedoložených mank je pak daňově neuznatelným nákladem z pohledu daně z příjmů.
Matyáš Bíla
Accounting Consultant Assistant