Jarča Kačalková

Inzerát E-cons, byl druhý, na který jsem odpovídala. Zaujala mě tehdy náplň práce, protože jsem se rozhodla, že již nechci pracovat v interní účtárně a že se dám směrem outsourcingu. Interní účtárna pro mě byla moc stereotypní a nudila jsem se. Moc se mi také líbily webové stránky, ze kterých byla cítit lidskost a něco mě blízkého.

Pohovor
První kolo jsem málem vzdala hned u psaného testu. I když jsem se připravovala, měla jsem pocit, že toho vím z interní účtárny strašně málo a že to nezvládnu, měla jsem chuť vstát a odejít. Tehdy dělala test spolu se mnou ještě jedna uchazečka a to mě přimělo nakonec zůstat. „Přece to nevzdáš bez boje“, řekla jsem si. „Když tu zůstane ona, tak ty taky!“ Uklidnila jsem se a vše se mi začalo pomalu vybavovat. Nakonec mi bylo na ústním pohovoru řečeno, že jsem ten test napsala vlastně velmi dobře.

Druhé kolo pohovoru již bylo s panem Pristachem. Už dopředu jsem z toho měla obrovský respekt, netušila jsem, co mě přesně čeká, ale věděla jsem, že nic nedostanu zadarmo. Snažil se mě odstrašit a odradit, testoval mě, jestli se nezaleknu. V tu chvíli to na mě ale mělo opačný efekt, čím víc se mě snažil odradit, tím víc jsem byla přesvědčená, že to chci a tak jsme si nakonec hned plácli.

Nástup
Nastoupila jsem do hodně rozjetého vlaku a do doby, kdy účetní středisko ještě nemělo manažera. Měla jsem pouze měsíc na to se vše naučit, než kolegyně, která mě zaučovala, odejde. Spoustu věcí jsem tak viděla pouze jednou, moc jsem toho ani nevěděla o lidech a chodu kanceláře. Dnes už funguje účetní středisko úplně jinak, ale tehdy to bylo docela náročné. Tři čtvrtě roku jsem se se vším sžívala a mívala jsem dny, kdy jsem to chtěla vzdát a už prostě nepřijít, ale také jsem si chtěla dokázat, že na to mám. A teď jsem ráda, že jsem to nevzdala.

Účetním seniorem po roce a 8 měsících
Vše si začalo sedat po 8 měsících. Začala jsem si stoprocentně věřit v účetní praxi a zhruba v té době se i moje kolegyně stala manažerkou střediska, středisko uchopila, dala mu řád, pravidla a já se začala cítit bezpečněji, měla jsem v ní oporu nejen v odborné oblasti, ale i v lidské rovině. Dostala jsem také možnost individuálního koučování, které mě naučilo lépe pracovat s lidmi, delegovat, komunikovat, řešit problémy, být více odpovědný nejen za sebe, ale i za lidi, které mám pod sebou. To vše hrálo roli v tom, že jsem se z juniora stala po roce a osmi měsících seniorem.

Vliv to mělo i na mé pozdější rozhodování, když jsem se z osobních důvodů rozhodla přestěhovat na druhý konec republiky. Kdybych se musela stěhovat jen o půl roku dřív, na 90% by to skončilo výpovědí. Teď jsem však hledala cesty jak to udělat a jak se domluvit. Chtěla jsem v E-Cons zůstat kvůli Gabče Karáskové, která je skvělým šéfem, kvůli tomu, že jsem tu našla kamarády a přátele a protože mě ta práce baví a naplňuje i kvůli firmě samotné. Není totiž samozřejmostí, že ve firmě vedení svým zaměstnancům skutečně naslouchá a záleží jim na jejich názoru. Neznamená to, že Vám automaticky vše splní, ale vyslechnou Vás, a i to mě tu drželo, ta péče.

Firma mi nakonec svěřila svou důvěru a našli jsme cestu jak být součástí firmy i když 350 km daleko. V současné době pracuji na plný úvazek, ale z domova. Do kanceláře dojíždím zhruba dvakrát až třikrát do měsíce, vždy na jeden maximálně dva dny, podle toho jak se domluvíme a jak je potřeba. S kanceláří komunikuji telefonicky nebo přes interní komunikační nástroj a na porady se připojuji přes videokonferenci, takže se i vidíme. Mám tedy jak práci ve firmě, pro kterou chci pracovat, tak i svůj osobní život.

Jaroslava Kačalková
Accounting Consultant Assistant